RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Konzervujeme boilies bez chemie

V mnoha článkách je pojem konzervace mnohdy přehlížen a naopak někteří autoři se ke konzervovaným boilies vyjadřují negativně. Jaká je tedy pravda? Těžko říct, ale protože jsem zvídavý človíček, tak jsem se rozhodl k "velkému" testu konzervace boilies, který asi na našem uzemí nemá obdoby. Přičemž jsem vynechal všechny chemické konzervanty (lidově Ečka) a soustředil jsem se na ryze na přírodní způsoby konzervace. Přičemž jsem takto konzervoval boilies domácí výroby po dobu 6-ti měsíců. A teď máte možnost nahlédnout pod pokličku tohoto testu.

Formy použité konzervace
1 - Sušení
2 - Mražení
3 - Nakládání v oleji
4 - Nakládání v nasyceném solném roztoku
5 - Nakládání v nasyceném cukerném roztoku
6 - Nakládání v melase
7 - Nakládání v alkoholu.
8 - Sterilizace
9 - Vakuování
Sušení
Jak již spousta autorů uvádí, jde o nejstarší formu konzervace (vzpomeňte si na indiánské sušené buvolí maso, které později převzaly i kovbojové - podobně konzervovaly  maso i pouštní beduíni, kde tuto konzervaci přejaly i evropská koloniální vojska). Sušení je ve své podstatě velmi jednoduché, kdy je jeho účelem z v našem případě boilies dostat co největší množství vody. Konečný výrobek je velmi tvrdý a odolává zaplísnění po velmi dlouhou dobu pokud je správně skladován. Délka takové konzervace je odvislá od množství vody, které boilies obsahuje i při tom nejdokonalejším způsobu sušení si je nutné uvědomit, že existuje pojem jako vzdušná vlhkost. V běžných případech, krátkodobého uchování boilies o nic nejde, ale po delší době i takto konzervované boilies začíná jevit známky zaplísnění. I tak při sušení hrají svoji úlohu i jiné vlivy jako přirozená oxidace některých složek samotného boilies. Jako např. oleje. Případně i boilies postavené na ořechových moučkách, atd.
Výhody: Jednoduchost přípravy. Možnost delší konzervace za dodržení správného skladování. Výsledné tvrdosti odolává náběru menších ryb.
Nevýhody: Poněkud ztrácí po delší době aroma. Po dlouhodobé konzervaci řádově roky již začínají se projevovat známky zaplísnění. Nesnáší dobře výkyvy teplot. Existuje tu možnost znehodnocení vlivem oxidace jednotlivých složek.

Mražení
Tento způsob konzervace vyžaduje nějaké to materiální zajištění. A to konkrétně velký mrazící box (pokud si pořídíte malý mrazáček pouze pro tento účel, tak to bude zajisté správná volba). Při mražením v běžných mrazících boxech boilies odolává vlivům mražení asi tak rok. Krátkodobé mražení nemá na něj vliv. Ovšem pokud se chcete (jako výrobci) věnovat velkému zamrazování jinak nekonzervovaných boilies, tak je nutné vyhledávat takové boxy, které vytvářejí atmosféru okolo - 20/30 °C. Co vím, tak takové mrazící boxy nejsou za babku a cena takové kvalitního mrazícího boxu se pohybuje okolo jednoho milionu českých korun! Ale zpět ke konzervaci.
Při mrazení dochází ke ztuhnutí vody, které boilies obsahuje, a tím nedochází k zaplísnění po dobu mrazení. Bohužel u běžných mrazících boxů jak jsem již výše poznamenal díky "nízkým" hodnotám chladu dochází k efektu vymrznutí, který je asi znám každému konzumentovy, který někdy zapomněl v mrazáku např. rybu ....
Výhody: Jednoduchost přípravy (stačí uvařit, vložit do pytlíku a zamrazit /pozn. někteří autoři doporučují uložit boilies do mrazáku ještě horké jiní naopak jsou takového názoru, že boilies by mělo vychladnout a lehce oschnout před mrazením/). Za běžných podmínek konzervování v horizontu 12 měsíců jde o výborný způsob jak mít zásobu kvalitních boilies).
Nevýhody: Je nutné vlastnit prostorný mrazák. Při nedokonalém chlazení dochází k promrznutí a ztrátě kvality. Proto je optimální hranice konzervování 6-9 měsíců.

Nakládání v oleji
Na toto téma jsem již jeden článek psal a protože se moje poznatky významným směrem nezměnily, tak vám je popíšu i zde. Olej způsobuje efekt ucpávání pórů a tak jsou boilies chráněny před přístupem plísní. Proto aby konzervace byla účinná, tak je nutné skladovat boilies v co možná nejčistější uzavíratelné nádobě, použít kvalitní rostlinný olej, nádobu skladovat v suché a tmavé místnosti, při stabilní teplotě. Problémem je oxidace oleje, která je odvislá od  teploty skladování. Při vyšší teplotě dochází k oxidaci dříve a tím je znehodnocen jak obsah, tak  i konzervační medium. Délku skladování nelze přesně určit, protože ta je odvislá od více faktorů (kvalita oleje, teplota místnosti, atd.). Sám mám více než 1,5 roční zkušenost, že boilies bylo použitelné i po této době. Bylo uleženo stabilně doma v 5l sklenici. Zatímco boilies, které jsem nosil k vodě a neustálým probíráním (tím pádem znečišťováním oleje) a velkými výkyvy teploty boilies nevydrženo ani půl roku (myšleno konzervační medium - které zoxidovalo) .
Takto konzervované boilies postupně tvrdne až se nakonec podobá sušenému.
Výhoda: Relativní délka konzervace. Cena konzervace. Možnost vytvořit dip na olejové bázi.
Nevýhody: Náchylné na prostření skladování a tím pádem neurčitá délka skladování. Vysoký obsah oleje v samotných boilies, proto se nehodí jako "vnadící", ale pouze jako "chytací".

Nakládání v nasyceném solném roztoku
Kdo by neznal slanečka. Tento způsob konzervace je znám od nejstarších lidských civilizací, kde je solí (kuchyňskou solí - NaCl) způsobeno ucpání pórů. Podobného efektu je žádáno při sterilizaci kukuřice. Ovšem protože jde (u kukuřice) o produkt, který se obtížně zbavuje soli (pro představu kukuřice jako příloha k jídlu či přímé konzumaci), tak se nepoužívá nasycený roztok soli, ale jen roztok soli s určitou koncentrací sole (dle výrobce).
Na tomto místě je třeba si říct co vlastně znamená nasycený solný roztok. Nejdříve jsem chtěl citovat učebnici ze ZŠ, ale nakonec se pokusím o vlastní výklad ;-). V podstatě nasycený stav je stav, kdy tekutina (voda) již nepřijímá další rozpustné pevné prvky (tj. např. sůl).
Při vložení boilies do takového nálevu, postupně vzniká okolo kuliček minerální (solná) krusta, která se postupem času je silnější a silnější (jako praktický příklad je možné poukázat na vodovodní trubky, které obsahují jen zlomek minerálů). Čímž zabraňuje vzniku plísní. Sůl má tu výhodu, že je ve vodě rychle rozpustná. Kdo někdy konzumoval správně připraveného slanečka, tak se určitě divil jako já, že není slaný!!!
Výhoda: Poměrně stálá konzervace a po dobu testu. Maximální doba trvání konzervace je neznámá, ale i při této příležitosti bych se obrátil na příklad slanečka.
Nevýhody: V tomto případě jsem na žádnou nevýhodu nenarazil. Nepatrná ztráta aroma. Nutnost jako vždy udržovat konzervovací medium čisté v uzavřené nádobě.

Nakládání v nasyceném cukerném roztoku
Tento způsob konzervace včetně výsledku je v podstatě stejný jako výše popsaný. Jak v tomto, tak i v předchozím případě je pro rychlou přípravu vodu ohřívat a dodávat cukr/sůl. Ovšem pokud cukerný roztok se dostane do fáze nasycení, tak začne karamelizovat trochu odlišně než holý cukr. Roztok začíná připomínat kuřecí polévku z čínských fastfoodů. Pro účely konzervace je tento lepší ovšem v praxi se setkáváme s problémem zhoršené rozpustnosti, která je horší čím je roztok hustší.

Nakládání v melase
Melasa jakož produkt cukrové třtiny je jako konzervant také znám po staletí. Milovníci vodních dýmek jistě vědí, že tabáky pro dýmky jsou právě nakládány/konzervovány v melase. Tento efekt je již znám i rybářům/kaprářům, kteří již takhle své kuličky konzervují. V celku jde o jednoduchou přípravu a to, že navařené množství boilis vydatně zalijeme melasou a uzavřeme. Melasa ucpává póry boilies a tak nedochází k zaplísnění. Melasa sama o sobě funguje jako skvělí atraktant a kvalitní přírodní sladidlo. Proto takové dipování a zároveň konzervaci považuji za jednu z nejlepších.    
Výhody: Kvalitní konzervace, dipování během konzervace čímž se zvyšuje i úspěšnost boilies. Melasa nemá vtíravé aroma a doplní i masové kuličky.
Nevýhody: Vysoká spotřeba melasy. Výhoda je, že po vyjmutí poslední kuličky je možné melasu opět zužitkovat do nových boilies jako sladidlo.

Nakládání v alkoholu
Záměrně jsem nepoužil slovo líh. Určitě bych nepoužil technický líh. Ač teoreticky po vyjmutí z kuličky by měl veškerý líh vyprchat, tak si tím nejsem jist natolik abych to uváděl jako obecné faktum. Proto pro takové nakládání je tedy vhodný čistá špiritus - prostě alkohol. Konzervace jako taková je velmi často používaná při konzervování biologických materiálů. Přesto, že se v praxi spíše používá formaldehyd, tak obdobné účinky má i alkohol a za tímto účelem byl i využíván. Použití je stejné jako u všech ostatních tekutých konzervačních medií, která byla popsána výše.
Výhoda: Možnost použití i u boilies, která nebyla  vyrobena ze sušených moček, ale byla např. rybí moučka nahrazena rybím masem, čerstvá játra, maso, apod. ... . Nemá na boilies vliv co se týká chuti či zápachu.
Nevýhoda: Cena. Litr čistého alkoholu se pohybuje okolo 200kč za 1l !!!

Sterilizace - zavařování
Je známý pojem pro konzervování sezoního ovoce. Ovšem v k čemu bych tuto konzervační metodu  přirovnal pro naše účely je konzervování vlašských ořechů. Úplně stejné je to i u boilies. Uvařené a lehce zaschlé boilies vložíme do čisté okurkové sklenice, zaplníme co to jde a utěsníme zavařovacím víčkem. Ve vodní lázni po 30 minut při teplotě 85 °C. Po otevření sklenice je nutné kuličky spotřebovat.
Výhoda: Možnost dlouhodobé konzervace. Levný způsob jak zakonzervovat větší množství boilies.
Nevýhoda: Vyplatí se jen při větším množství. Jde docela o pracný způsob konzervace.

Vakuování
Tento způsob z těch co jsme si na těchto stránkách představily patří zajisté k nejnovějším. Vlastní myšlenka je jednoduchá. A to odčerpat vzduch (běžné domácí vakuovače neodstraní 100% všechen vzduch) a vytvořit podtlak. Výhodou takto zakonzervovaných boilies je že je můžeme skladovat při běžné pokojové teplotě a přitom navršené no vrstev. Minimálně zavírají místo. Takto zakonzervované boilie vydrží opravdu dlouho. Otázkou je jaké množství vzduchu v sáčku/nádobě zůstalo. V tomto případě nemám představu jak dlouho boilies vydrží, ale věřím že dlouho. K mému očekávání (což jsem zjistil až v průběhu testu) tuto technologii při konzervaci již jeden  český výrobce kuliček využívá.
Výhody: Skladné balíky. Dlouhodobá konzervace bez na první pohled viditelných nedostatků.  
Nevýhody: Snad jen vyšší vstupní náklady na zařízení. Spotřební materiál již drahý není.

Závěr
Tento příspěvek měl za úkol projít všechny možné druhy konzervace, které může rybář  využít pro konzervování boilie. Musím uznat, že jsem se snažil navázat na svůj článek o netradiční konzervaci boilies a poukázat na další alternativy. Jde vždy o alternativy, které jsou bez chemie. Vlastně i s tím jsem do těchto pokusů šel aby se našla možnost jak vynechat různé pasty či prášky, které nejenže mění samotnou vůni i chuť boilies, ale samozřejmě nejsou moc zdravé jak pro člověka, tak ani ne pro rybu.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Kaprářův obývák

V tomto článku bych se rád zaměřil na vybavení, které je potřebné pro kapraření ve volné přírodě. Není vyloučené se obejít na krátké výpravě o nějaký kus vybavení. Pokud jedete na delší výpravu či nemáte představu zda vám bude počasí nakloněno, tak není moudré se vydávat na lov nedostatečně vybaven a riskovat možnost zdravotních potíží jako následek rybolovu.
Projdeme spolu nejzákladnější vybavení a nějaké typy a rady na zpříjemnění kaprařské výpravy.

Sedačky a křesílka
Křeslo či jakákoliv jiná sedačka patří ke všem statickým technikám rybaření. Při kaprařině můžeme v omezené míře používat jako sedačku i lehátko, ale i tak to není to pravé ořechové.
Stolička: Pro kaprařinu zcela nevhodná. Ať již může mít různý tvar a počet nožiček, tak při delším sezení mnoha z nás „odcházejí“ kolena a postavit se bývá problém. Jedinou výhodou je její dobrá skladovatelnost a minimální hmotnost.
Skládací látkové křeslo: Tento druh posezení je již několikanásobně výše než obyčejná stolička. Snadný transport a minimální rozměry hovoří jasně pro jeho použití. Jako jediná muška na jeho použitelnosti je nemožnost přizpůsobit křeslo terénu. Takže pokud se zabydlíte na trmějším břehu,  tak se vám může lehce stát, že budete přepadávat což se dá jistě řešit nějakou podložkou. Jako další drobnou chybičku shledávám v tom, že pro zimní rybaření není nejvhodnější díky nulové vrstvě termo materiálu. Po delším sezení ztuhnete a budete se muset řádně rozhýbat. Hodně rybářů vlastní tento druh křesel a dobře ví proč. V letním období jsou k nezaplacení. Díky tomu, že sedací i opěrací část je tvořena pouze látkou, tak oschne velice rychle i po velkých deštích. Proto pokud se věnujete jen letnímu rybaření, tak takové křeslo vám jistě bohatě postačí aniž by jste se museli výrazně sáhnout do peněženky.
Kaprářské termo křeslo: Kvalitní rybářské zateplené křeslo již není nejlevnější legrace. Nevlastní jej většina rybářů, ale převážně jen specialisté, kteří loví kapry takřka po celý rok. Díky možnostem vyrovnat křeslo i na strmém terénu jeho možnosti aplikace rostou. Stejně tak i příjemné posezení stojí za uvážení. Není problém na něm „odsedět“ několik hodin. Připouštím, že většina z nás se ráda protáhne a nesedí v kuse jak pecivál na svém pohodlném křesílku.
Je třeba jej chránit proti prudkým dešťům. Ačkoliv je schopné odolávat dešti delší dobu, tak jeho vysychání je nesrovnatelně delší než u látkového křesla.
Tyto křesla se dodávají zpravidla od výrobce ve dvou variantách a to s kloubem pro regulaci sklonu či bez něj. Je čistě na vás jestli zvolíte s či bez. Každopádně většina kloubů bývá plastových a tak zde existuje možnost jeho poškození.
Další možností jsou područky. Ty již nejsou standardním doplňkem křesel. A záleží na výrobci či výrobní sérii.
Ceny těchto křesel začínají na částkách pod jeden tisíc korun a končí v několika tisícových výšinách. Vzhledem k tomu, že pokud se pro jakékoliv křeslo rozhodneme, tak jistě nepočítáme, že jej budeme mít jen na jednu sezónu a proto není dobré kupovat to nejlevnější.
A nedej bože pokud jste jako já … tedy žádní atleti.

Karimatky, nafukovací matrace a lehátka

I když mnoho rybářů opovrhuje lehátky, spacáky a raději spí v poloze sedmo, tak se nemohou divit, že druhý den jsou jak přeražení přičemž to není nutné. Možností jak se u vody příjemně vyspat je spousta.
Karimatka je vhodná tak maximálně na letní jednonoční přespání u vody. I tak bych ji použil jen s kombinací s letním spacím pytlem a žďárského bivakovacím vakem. V tomto případě máte alespoň nějakou možnost se bezpečně ochránit před deštěm či větrem. Bivakovací vak lze s kvalitním spacím pytlem používat celoročně, ale je to spíše extrém.
Hliníkové karimatky jsou vhodné pro použití v nejteplejší části. Nevyrovnávají terén a díky pokovené straně izolují jejich uživatele pouze před chladem jdoucím od země. Jako hlavní výhodu vidím její malé rozměry, nízkou hmotnost a nízkou cenou.
Pěnové karimatky je možné použít i v zimním období. Sice to není ideální, ale je možné je použít a s trochu štěstí i přežít. Díky své tloušťce a pěnové konzistenci vyrovnávají drobné nerovnosti v terénu. Jejich hmotnost je zanedbatelná, ale rozměry již ne. Jde o nejobjemnější karimatku, kterou můžeme zakoupit. Cena takových výrobků bývá skutku příznivá a pohybuje v řádu desetikorun.
Nafukovací postele i karimatky jsem záměrně zařadil do stejné kategorie. Ač sice nejde o stejné produkty, tak princip a účel je shodný a proč se nimrat ve zbytečnostech.
Z pohledu předchozích možností jsou „nafukovačky“ zase o stupeň výše. Díky její přizpůsobivosti vyrovnají i větší terénní nerovnosti a stejně tak díky vzduchové vrstvě i výborně izolují. Právě nafukovací postele je možné použít i celoročně. Jejich možnost poškození není natolik vysoká jak by se mohlo na první pohled zdát. Stejně tak i jejich skladnost a hmotnost je neměřitelná s pevnými lehátky. Cena nafukovacích postelí či samo/nafukovacích karimatek začíná okolo 8-900 Kč.
Lehátka patří neodmyslitelně ke kaprářům specialistům. Jejich výhody vidím všude kde se na ně podívám. Nejen, že vyrovnávají velmi účinně terén, ale stejně tak jsou i zpravidla mají kvalitní termovložku, takže odpadá problém s tím, že by šel chlad od země. Pod lehátko samotné jde zpravidla uložit veškerou rybářskou bagáž a tak rybářům zůstane volný průchod uprostřed přístřešku.
Superlativy jsem již napsal a teď nevýhody. Ne všechna lehátka jsou vhodná i pro neatletické rybáře, opět je třeba dávat pozor na kloub, kterým regulujeme sklon opěradla. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit 6ti-8mi nohá lehátka před 4nohýma. Pokud již máte 4nožku a chcete provést levné a účinné vylepšení, tak dnes není problém zakoupit rozšiřující nožky pro 4nohá lehátka.

Spací pytle

Spací pytel je součást naší výbavy se kterou přijdeme do nejbližšího kontaktu. Nejen, že nás spací pytel chrání před chladem a vlhkem, ale stejně tak nám poskytuje příjemné prostředí pro přečkání noci.
V mnoha ohledech se musíme zeptat co od „spacáku“ očekáváme. Pro jakou roční dobu jej chceme používat. Neméně důležitým údajem je i velikost samotného pytle, hmotnost a velikost v složeném stavu. Pro rybářské spací pytle platí obdobné poučky jako pro outdoorové vaky. Ovšem rozdíly zde jsou. Jako významný rozdíl vidím jeho velikost a fakt, že rybářské spací pytle jsou dekového typu. Což je na spaní velice příjemné. Ovšem jejich výhřevnost je o něco nižší než by měl spací pytel typu mumie. Což je dáno volným prostorem okolo těla a pytle.

Rád bych také na tomto místě upozornil na fakt jakým jsou mezní hodnoty pro ochranu základních životních funkcí. Jde tedy převážně o teploty, které udávají minusový extrém, konfort a extrém plus. Pojem vnímaní tepla je čistě individuální a proto moc nedejte na informace uvedené na spacáku a pojistěte se. Sám jsem jednou takto vymrznul s lehkým cyklistickým spacákem při spodním extrému +8C. Přičemž přes den se teplota pohybovala okolo +20C. Tedy, žádný problém, ale v noci se počasí rozhodlo, že nás trochu schladí a to teplotou –2C. Po takové noci je člověk rád, že se vůbec probudí.
V letní období naopak nás nezajímají spodní extrémní hodnoty, ale spíše ty horní. Sám jsem zatím nenalezl spacák, který by mě vyhovoval i v létě. Nevím jestli to je rodinné dědictví, ale při vyšších nočních teplotách se ve spacáku potím jako dvéře od chlíva a na druhou stranu zase nesnesu spát nepřikrytý. Tento malý rébus řeším flízovou dekou, kterou lze použít i v zimním období na vystlání spacího pytle.
Jistou výhodou spacího pytle je i možnost přichytit jej k lehátku. Není to nezbytné, ale více než užitečné.

Bivak nebo stan

Na tuto otázku existuje více odpovědí. Většinou od těch co mají kvalitní a osvědčený stan a nechce se jim kupovat bivak. Možná by bylo na místě osvětlit hlavní rozdíl mezi stanem a bivakem.
Stan jakožto výbava turisty je komponován pro co nejvyšší možný konfort v dané třídě, ale součástí všech tříd je podlážka. Rozměry a ani výška také není nijak úchvatná a pokud nejde o rodinné stany, tak není možné použití lehátka . Zatímco bivak odstraňuje tyto nedostatky. Nejnovější výrobky jsou dodávány s odnímatelnou podlážkou, výška zpravidla minimálně 140cm. Samotný rozměr je dimenzován pro jednoho či dva rybáře s kompletní výbavou. V našich podmínkách bývají  se stany problémy od rybářské stráže. Proto pokud dosud nevlastníte ani stan ani bivak a uvažujete o jeho koupi, tak bivak je nejlepší možná volba. Rád bych se teď zmínil o bivacích blíže a rozebral je dle nosné konstrukce. Dnes již je možné říci, že ani tolik nezáleží na konstrukci, ale pro podmínky kde chcete bivak použít.
Laminátové pruty: tento typ bivaků vychází konstrukčně ze stanů. Jako výrazný rozdíl mezi je jeho výška a možnost odejmout podlážku (ne vždy!).  Pokud by se rybář rozhodnul zakoupit tento typ bivaku, tak neprohloupí pokud uvažuje o bivaku typu „one man“ kde využije veškeré přednosti této konstrukce jako je nízká hmotnost a minimální rozměry při složení.
Deštníková konstrukce: patří mezi jednu z populárních konstrukcí bivaku. Možnost jít k vodě jen s deštníkem a přední stěnou pro jeho doplnění je báječné. Vždy existuje možnost jej i doplnit přehozem pokud jej výrobce dodává. Jako jistou nevýhodu vidím transportní velikost. A ta se pohybuje okolo 150cm. Naopak jako výhodu vidím rychlost postavení takového bivaku.
Garážová konstrukce: podle reakce uživatelů je asi garážová konstrukce v současné době nejpopulárnější. Je to jistě dáno tím, že již samotná konstrukce vykazuje stabilitu a důvěru. Samotná stavba bivaku je velmi rychlá a jde jen o pospojování kovových trubek. Tento typ jsem si sám oblíbil, protože prostrkování laminátových trubek není zrovna moje hobby.

Stolek

Rybářský stolek není nezbytný, ale je to šikovný doplněk výbavy. Vzpomínám si, že to není tak dlouho co je na našem trhu dostatek těchto stolků. Pro použití před bivakem je možné použít  klasický stabilní stůl pro kemping. Přičemž do bivaku samotného patří bivi stolek. Jedná se v mnoha případech o tác s nožičkami, které vyrovnají drobné nerovnosti. Rozdíl není mezi výrobci je cena. Sám jsem stál před možností si koupit stolek za více než tisíc korun nebo za méně než třetinu. Rozhodl jsem se pro levnější, protože zde nevidím důvod investovat více. Snad jen kvůli značce, ale na tu se ještě žádná ryba nechytila. Šikovný kutil si takový stolek vyrobí za několik málo okamžiku s náklady přibližujícími se nule.

Vařič (plyn, benzín, líh)
Málo kdo si z nás umí představit žít celý týden či jen víkend ze sušenek, suchého salámu  nebo sucharů. Jde to, ale je to otrava. Znám i také rybáře, kteří na břehu vyvářejí tak, že by se nemusela za to stydět kdejaké hospodyňka. Připouštím, že sám patřím spíše do druhé skupiny a to ohřivačů, kteří si vystačí s konzervami, instantními  pokrmy a v neposlední řadě i se salámem. Od toho se odvíjí nároky na vařič.
Lihový vařič: je ze všech druhů nejméně výkonným vařičem. Jako jeho zásadní výhodu vidím možnost si nabrat tolik paliva kolik je skutečně třeba. Cena paliva je minimální a lze jej sehnat takřka všude. Ač je možné na vařiči skutečně vařit či i smažit, tak nejlépe se osvědčí při ohřívání, případně vaření polévek z pytlíku. Jeho hlavní výhodou je, že pokud jej mechanicky nepoškodíte, tak samotným provozem nikdy nemůže dojít k poškození či selhání.
Benzínový vařič: Výkonem je srovnatelný s plynovým vařičem. Jeho výhoda je opět palivo. Dnes se převážně prodávají vařiče multifuel. Tedy vařiče, které spalují různé ropné produkty. Tím výhody končí a začínají nevýhody. Benzínový vařič je relativně nebezpečný, při použití běžného benzínu se ucpávají trysky a čoudí. A navíc dnes již každý ví, že inhalování spalin z ropných látek je karcinogenní.
Plynový vařič: je nejlepší pro skutečné mistry kuchaře. Při použití turistických kartuší toho sice moc nenavaříte, ale je možnost připojit vařič na běžnou 2kilolovou propan-butanovou bombu a koncert může začít.

Gril

Z důvodu bezpečnosti není dobré rozdělávat u vody otevřený oheň. Ale proč rozdělávat oheň když lidstvo vynalezlo nejlepší vařič na světě … gril. O použití grilu asi nemá cenu se vůbec zmiňovat neboť zpravidla od bivaků je vidět dým z rituálu při zapalování grilu.

Osvětlení

Při zdolání nejlépe využijeme čelovou lampu, ale uvnitř bivaku je třeba také si čas od času posvítit. Existuje spousta možností v rozdílných cenových vrstvách. Od „Ufa“ za stovku až po světlo na dálkové ovládání propojené s hlásičem za několik tisíc. Zde se ukáže kdo je fanda do hi-tech a kdo je spíše praktikem.

Topení

Jde o vybavení pro ty co loví kapry po celý rok. Existuje možnost si jej zakoupit jen pro strýčka náhodu. Dnes již ceny plynových topení jsou na velmi přijatelné hladině.
Sám takové plynové topení nevlastním, ale trochu jsem zapojil fyziku s reálným životem. V podstatě si vystačíte s jakýmkoliv vařičem, ale lihový set je nejlepší.
Principielně celá sestava funguje takto: do lihového vařiče nalijete plnou dávku lihu, zapálíte jej a dáte vařit největší nádobu s vodou. Při tom uzavřete bivak a nechejte jen některé větrací otvory otevřené. Pote můžete jít v klidu spát.
Plamen ohřívající nádobu s vodou předává část své energie do okolí, stejně tak se ohřívá samotný vařič a samozřejmě i nádobu s vodou. Plamen do půlhodiny zhasne a poté bude hodinu až dvě hřát samotný vařič. Není takto možné vytápět celou noc, ale je možné si takto zatopit před spaním.

Závěrem

Je to poměrně dlouho co jsem chtěl shrnout základní kaprářské vybavení do jednoho celku, kde by  mohl začátečník získat základní představu o to co by mohl na kaprařinu potřebovat. Připouštím, že každý je jiný a má jiné potřeby a tak někdo by ze seznamu mnou prezentovaných vybavení ubral jiný naopak přidal. Je možné lovit i v minimalistickém duchu, který bych rád někdy příště prezentoval.
A pár slov na úplný závěr. Je jedno jestli spíte pod plachtou nebo v bivaku za desetitisíce, ale vždy by měl slušný člověk pamatovat, že co si k vodě přivezl by si měl zase odvézt! Příroda není jen pro jednotlivce, ale pro nás všechny, tak proč ji znečišťovat a ničit.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Mlaskačka je stále mezi námi

Lov ryb z hladiny je velice vzrušující technika, která  se trochu podobá lovu ryb na suchou mušku. Na mlaskačku můžeme lovit velmi pěkné ryby. Lov touto technikou není módní záležitost posledních let, ale jak možná  každý ví, tak je to technika stará desítky let a do dnešních dnů účinná a zároveň používaná při mnoha příležitostech. Je škoda, že o tomto vzrušujícím stylu lovu nebylo dosud toho mnoho napsáno. A proto se pokusím tuto mezeru vyplnit.

Jak jsem již naznačil v úvodu tohoto článku, tak lov na mlaskačku je charakteristický lov nedravých ryb z hladiny, převážně na nástrahy rostlinného původu. Z hlediska technického vybavení si mlaskačka stojí velice dobře, protože pro ní není zapotřebí speciální vybavení jako pro jiné stylově odlišné techniky. Možná by bylo zajímavé uznat tento systém lovu jako samostatnou disciplínu, ale to jsem trochu odbočil od tématu.

Co potřebujeme
Prut – využijeme matchové pruty, pruty typu float carp, ale i přívlačový prut (když zrovna vláčka nejde).
Naviják – zde máme vcelku volné pole působnosti, ale dva základní parametry by jsme měli dodržet, a to jemně nastavitelná a citlivá brda(jakéhokoliv typu, jen ne volnoběžka). Naviják by měl být co nejlehčí, proto nejvíce vyhovují přívlačové navijáky.
Vlasec – kmen o průměru 0,16 – 0,22 mm. Návazec bych nepoužíval z tenčího vlasce, protože  v případě pokud nepoužijeme matchový prut s měkkou akcí, tak riskujeme jeho přetržení koncového návazce. Ale naopak větší průměr snižuje náš odhoz. Jako vždy, tak i při mlaskačce jde o to najít ten správný kompromis.
Háček – velikost háčku dle velikosti použité nástrahy.
Doplněk – Polarizační brýle, které nám pomohou při vyhledávání ryb.
                - Lehký např. aluminiový podběrák.

Technika
V případě stylu či techniky lovu není lov na mlaskačku vůbec složitý a technicky zvládnutelný pro každého. Mlaskačka jak ji vidím já je aktivní rybolov a proto nečekám až ryby přijdou ke mně, ale naopak já musím najít je. Proto pozorně vyhledáváme ryby (převážně kapra) jak vyhledávají potravu na hladině a také zde jim jí nabídneme.
Koncová montáž je tak jednoduchá, tak jak to jen jde a proto zde nehledáme jakékoliv záludnosti. Čím více je ”konec” překombinovaný tak lov ztrácí efektivitu ale i půvab. A proto návazec zhotovujeme jen a jen z návazcového vlasce, háčku a obratlíku. V případě, že hodláme lovit na větší vzdálenosti bude nutné si opatřit plovátko, ale i v tomto případě jde o zbytečné komplikování této úspěšné a jemné techniky, která snižuje citlivost celé sestavy.
Vlastní technika spočívá v tom, že když nalezneme na vodní hladině aktivitu ryb, tak okamžitě jim nabízíme naši nástrahu ( v případě hromadného odchytu nastřílíme prakem návnadu a poté co se kapři “cpou až se jim dělají boule za ušima” , tak nahazujeme nástrahu a při troše štěstí nevyplašíme celé hejno). Když opticky vidíme, že kapr přijal naši nástrahu, tak nečekáme a zasekáváme. Musíme mít seřízenou brzdu, tak aby nám unikající kapr nepřetrhl návazec (můžeme se těšit na divoké úprky – překvapený kapr si nenechá vše líbit). V tomto ohledu nám velmi pomáhá tlumit výpady ryby právě průtažnost vlasce a měkká akce prutu.

Ideální místo pro lov kaprů na mlaskačku
Koncová montáž
Konec jsem si trochu upravil dle novodobých zkušeností a proto nepoužívám již klasické napíchnutí nástrahy na háček, ale s oblibou užívám jednoduchý vlasový přívěs. Kdo má chuť tak může porovnávat úspěchy s klasickým vlasem nebo zkusit možnosti jako je tuhá nástraha na těle háčku, případně i D udice s POP-UP nástrahou.
Je dobré aby háček byl vyvážen tak aby byl ve vodorovné poloze s nástrahou a tak na ramínko háčku navlekneme kousek korku nebo plovoucí pěnu (při použité pěny můžeme nástrahu zatraktivnit tím, že nakapeme atraktor v rozumné míře na POP-UP pěnu). Tím háček vyvážíme natolik, že cílová ryba (v našem případě kapr) nebude mít o něm ani ponětí. V tom tkví úspěšnost této metody!

Nástrahy
Nástrah které můžeme použít je celá řada, ale i tak se zde zmíním jen o několika z mála.

Chlebová kůrka je jedním z mých favoritů co se týká lovu z hladiny. Výhodou je, že vydrží na hladině poměrně dlouho. Snadno se aromatizuje. Nemění výrazně svůj objem. Po určité době křehne a ryby jí snadno sundají z háčku či přívěsu.

Rohlík je časem vypilovaná nástraha k dokonalosti a na většině vod není problém v jeho použití při lovu na mlaskavku. Výrazně mění svůj objem. Jeho stálost na hladině je o něco nižší než je u chlebové kůrky. Bezpečně proměňuje záběry díky své měkkosti.

Sušený pařený rohlík je můj tip pro vás. Jde o klasicky napařený rohlík, který je pokrájen na kostičky požadované velikosti a napíchnutý na špejle na kterém schne. Během procesu sušení není od věci použít práškový posilovač nebo směs koření. Po usušení jde kostička snadno ze špejle sundat a nastražit pomocí vlasového přívěsu (nejlépe D udice).

POP-UP boilies lze použít pokud máme dostatek času a trpělivosti abychom kaprům nabízeli tento druh nástrahy. Výhody jsou, že bez problémů vydrží plavat i 24h, atraktivita je poměrně vysoká, ale díky selekci pro tento styl lovu bohužel není příliš vhodná. Ale kdo má dost času, tak ji bezesporu využije a i úlovky budou jeho snaze odpovídat. Při správné lokalizaci krmících se ryb nemusí záběry na sebe dlouho čekat. Mezi klady, řadíme i fakt, že nemusíme po každém nahození/zdolané rybě měnit nástrahu.

Kukly jsou jedna z přirozených nástrah, které lze využít při lovu na mlaskačku. Ovšem jejich nastražení na vlas je omezené a v mnoha případech obtížné. Pro tento účel se hodí staré mrtvé kukly, které již plavou na hladině skladovací nádoby. Takto je můžeme dobře spotřebovat, protože na jiné použití se již nehodí.

Návnady
Jak jsem uvedl výše, tak mlaskavka podle mého pojetí je aktivní způsob rybaření a o nějakém velké krmné kampaně nemůže být řeč, leč je možné ne-li pravděpodobné, že narazíte na skupinu kaprů, kteří sbírají z hladiny hmyz či jiné živočichy a bylo by škoda na ně kladně nezapůsobit.
K takovému lovu vždy využijeme prak i při tom, že jedná o malé vzdálenosti, protože rozptyl návnady na velké ploše není dobrá taktika u žádné rybolovné disciplíny.
Za nástrahu nám dobře poslouží zlehka na olivovém oleji osmažený a pár kapkami tekutého atraktoru pokapaný chleb. Další možností je již výše zmiňovaný sušený pařený rohlík, který lze použít i jako návnadu. Případně plovoucí boilies či pelety.

Úlovky
Pokud vlastníte polarizační brýle tak si můžete svoji cílovou rybu určit(do určité míry), ale jinak díky získaným zkušenostem můžete snadno odhadnout velikost lovené ryby i podle charakteristických projevů na hladině.
V tomto případě nelze v podstatě slibovat trofejní kapry. Jediné co vám mohu na tomto místě slíbit, že si dobře zachytáte a nudit určitě nebudete. A při troše štěstí narazíte i na svého vysněného šupinatého krasavce, který vám řádně „zatopí“.

Závěr
V tomto příspěvku jsem chtěl shrnou pojem mlaskačko a ukázat, všem těm co ji nikdy nevyzkoušeli, že i taková archaická rybolovná technika je schopná chytat ryby i v době hypermoderních hlásičů, anglických splávků nebo boilies. Ti co již někdy na mlaskačku chytali nebo i chytají mi jistě dají za pravdu, že se při ní baví a málo která jiná disciplína lovu kaprů jí může nahradit. Když si odmyslíte způsob předkládání nástrahy, tak tento styl je velmi podobný muškaření a to tím víc pokud použijeme háček bez protihrotu. Proto se nebraňte a vyrazte mlaskat.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Chyť a pusť v přívlači

Chyť a pusť již není neznámí termín. Čím dal častěji se začíná skloňovat i v jiných oblastech rybaření než jen při kaprařině. O to víc jsem rád, že čím dál častěji vidím vlákaře pouštět velké ryby.
Je hned na místě si říct, že pouštění ryb není nesmysl a to ani u dravců. I když jsem již kolem sebe kolikrát slyšel, že dravec žere násady kapra. Ne že by to nebyla pravda, ale domnívám se, že kolikrát větší škodu nadělají nenažranci z rad rybářů než rybí dravec. Na rozdíl od mnoha jiných druhu se dravci umí regulovat. Dokazují to i velká jezera ve Švédku kde nikdo nikdy neslyšel, že by se tam nějaká ryba přemnožila. Vím o pár vodách kde jsou lokální problémy se sumci, kteří jak se zdá patří do té skupiny, kteří se samostatně regulovat nedokáží. Ovšem pokud se podíváme na vody kde sumci prospívají a to řeka Ebro či Pád, tak je otázkou jestli jde psát i v našich podmínkách o přemnožení nějakého druhu ryb.
Možná před námi stojí hlavní otázka a to proč vůbec ryby chránit a pouštět je zpět. Je to dané i na základě přirozené reprodukce ryb. Jsou místa kde se díky regulaci toků ryby dnes již přirozeně nevytírají a z toho důvodu je nutné je zpět dosazovat z umělých chovů. Stejně tak jsou řeky a říčky či dokonce přehradní nádrže, kde stále funguje přirozený výtěr. Do těchto vod se zpravidla nedosazuje v takovém hojném počtu jako do plonkových vod. Z toho důvodu každá ryba, která se uloví a od vody odnese zákonitě na svém místě chybí. Ať již jako dravec či jako potrava pro jiného predátora.
Nechtěl bych na tomto místě prosazovat ortodoxní C&R, protože vím, že vnucovat násilím nějakou byť dobrou myšlenku nemá smysl. Spíš bych rád apeloval na rozumnou odnášku ryb od vody. Ano je krásný večer u ohně s grilovanou rybou, kytarou a případně i pivíčkem. O to horší je prodej ulovených ryb po restauracích za úplatu. Dnes již takové jednání není přestupkem proti rybářskému řádu a tak ve své podstatě takové jednání není trestatelé, leč jak většina usoudí je takové jednání nemorální. Rybaření obecně by mělo být vyvážené a muži (či ženy :o) ) za pruty rozumní a  nedrancovat naše vody.
Z vlastní zkušenosti mohu poukázat na říčku, která byla svého času nejdou z nejlepších lokalit na lov velkých lipanů a pstruhu. K této vodě se sjíždělo mnoho přespolních rybářů a začalo drancování. Dnes je tato říčka z velké části závislá na dosazování ryb z umělých chovů … ráj skončil. Ovšem na té stejné říčce jsou místa a tůně kam rybář nezabrousí a tam žijí místní králové. Ryby trofejních velikostí a neuvěřitelného stáří. Je to starý a nový ráj …

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: UL přívlač v Chorvatsku

Moře má neomezené možnosti a lov přívlačí jakbysmet. Dle statistik návštěvnost Jadranu nepolevuje ač se turisté začínají hojně objevovat na exotických místech. Výjimečnost jadranu je pravděpodobně ve velmi čisté vodě a relativní hojnosti podvodního života. Při pobřeží se sdružují rybky menších velikostí popř. mladé exempláře větších ryb. Čas od času se k pobřeží přiblíží i větší ryby, ale o ty se zpravidla postarají místní. Turista má několik možností jak si zarybařit.
Když vynechám profesionální služby chorvatských rybářů (big game), tak turisté zpravidla loví na plavanou z mol či přístavů. Tato metoda je velmi efektivní, ale mnoho ryb se zpravidla neloví. Ale zběhlí rybář dokáže nalovit velké množství rybek.

Pokud se člověk nechce věnovat plavané je tady možný efektivní a mnohem zábavnější přívlač. Není nutné sebou brát mnoho vybavení. Pokud mířím na jadran, tak s oblibou si beru malý UL vláčecí prut 2-8g. Krabičku marmyšek, umělých červů, malé smačky. Těchto několik málo nástrah postačí bohatě na pobavení se v lovu. Mořani a hlaváči prakticky útočí na jakékoliv sousto, které jim přijde do cesty. S rozdílem, že Mořan obecný je obyvatelem středního sloupce a hlaváči se drží při dnu.
S UL vybavení se člověk doslova vyblbne až se mu začne stýskat po našich tlouštích a okounech

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Vybavení vlačkaře aneb netřeba se vláčet

Když se dívám okolo sebe u vody na další kolegy, tak mě jich je kolikrát trochu líto, protože skutečně nevím co je horší jestli nést těžký prut a nebo obrovský ruksak s bagáží. Dovolím si tvrdit, že většina vláčkařů přešla k vláčení z jiné techniky rybolovu, kde vyjma muškaření rybář k vodě nese spousty vybavení. A právě tento tak trochu paradox v mnoha znás zakořenil.
Svého času jsem vlačel na nedalekém stojáku, kde byl kolega vláčkař začátečník. Tak jak to už bývá, tak na první den vlačení ulovil hezkou štiku, samozřejmě z ní měl velkou radost, leč když ji pouštěl, tak vypadal jako když vynesl několik puten uhlí na střechu mrakodrapu. Důvod byl jednoduchý a to, že vláčet s těžkým laminátovým prutem, který pamatoval ještě minulý režim a navijákem, který vážil minimálně dobrý kilogram se není co divit. Proto jsem si s ním na moment vyměnil prut a abych zkusil jeho vybavení ... musel jsem uznat, že kolega je silák, protože s tak těžkým a neohrabaným prutem nejenže byl problém lehoučký wobler vůbec nahodit, ale také na jakou vzdálenost o citlivosti nemluvě. Připadal jsem si jako když se pokouším vláčet s lešenářskou trubkou.
Přívlač je sport. O tom žádná. Nejen, že sportovně se loví dravci na umělé nástrahy, tak i během lovu nachodíme mnoho kroků a naházíme desítky - stovky hodů. Proto by měl být vláčkař maximálně odlehčen.

Doporučené vybavení vláčkaře
Lehký grafitový prut
Naviják, který vyváží prut
Polarizační brýle a klobouk popř. kšiltovku
Bag uložení nástrah, batoh, vesta, kufřík či taška přes rameno.
Podběrák popř. na větší ryby i vylovovací kleště.
Lehké, pohodlné a  pokud možno nepromokavé a prodyšné oblečení
Pevná obuv či brodící kalhoty
V letním horku není od věci mít u sebe i něco málo na pití.
V tomto krátkém článku jsem chtěl spíše shrnout aspekty přívlače do roviny vybavení. Přívlač jako jedna z mála rybolovných technik nepatří mezi nákladné techniky. To že může přerůst do žíly, která čerpá peníze z peněženky o tom žádná, ale je dobře, že se dnes objevují u vody mladí rybáři, kteří preferují aktivní rybolovné techniky a vůbec jim nevadí, že nemají TOP vybavení. A o tom si myslím, že přívlač je. Sportovně lovit ryby ...

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Plavaná nejen pro začátečníky

Dnes když procházím různá rybářská periodika, tak docházím k názoru, že rybářská technika jako je plavaná je v mnoha ohledech definována jako technika začátečníků nebo sportovců. Málo kdy jsem měl možnost narazit na něco mezi. A proto bych vám rád v tomto článku představil i jiné možnosti, která tato metoda v sobě skrývá.

V prvé řadě je na místě si říci, že jde o mimořádně efektivní metodu lovu, která v rekreační formě nemá velké nároky na vybavení a tudíž ani na rybářovu peněženku.
V tomto článku bych se rád věnoval technice plavané, které se říká odhoz. Loví se pomocí závodního prutu (match rod) a místo klasického splávku použijeme průběžný splávek (waggler).

Co budeme potřebovat
Závodní prut v ideální délce 3,90-4,20m, k tomu naviják s kovovou cívkou o velikosti 2500 – 3000. Na samotném navijáku si bohatě vystačíme s kmenovým vlascem o průměru 0,16mm-0,18mm. Tolik toho nejdůležitější vybavení moderního plaváčkáře. Jako další podpůrné vybavení určitě užijeme vidličky, stoličku, kýbl na míchaní krmení.
Jak jsem se zmiňoval na začátku článku tak skutečně vybavení není mnoho.

Jak budeme lovit
Samozřejmě nejdůležitější je vybrat si takové místo, kde jsou ryby. Vzhledem k tomu, že se nezaměřujeme na konkrétní rybí druh či velikost, tak ve většině případů si vystačíme bohatě s lovem na délku prutu. Na takovou vzdálenost vidíme každý pohyb splávku a můžeme tak podle toho reagovat. Na takto krátkou vzdálenost  můžeme zakrmovat malými kuličkami krmení s velmi velkou přesností. Díky tomu se nemusíme obávat o četnost záběrů. Není zpravidla problém během hodiny zdolat tři desítky ryb a dobře se u toho pobavit.

Návnady
Nejjednodušší krmná směs, která stále funguje je na základě kukuřičného šrotu a strouhánky. Vzhledem k tomu, že tento článek je o rekreační plavané a ne o té závodní, tak i shánění různých posilovačů či atraktorů lze vynechat nebo je nahradit něčím stejně účinným, ale z levnější provenience.
Hlavním principem krmení u plavané je ryby přilákat ne nakrmit na celou zimu. A podle toho je dobré přizpůsobit krmnou směs při samotném míchání.
Pokud chceme lovit hlavně drobnou bílou rybu vystačíme si drobnými částicemi, které vytvoří ve vodě optický i chuťový mrak. V případě, že chceme na krmném místě po delší dobu udržet menší kapry není na škodu krmnou směs vylepšit kukuřicí či naklíčenou pšenicí. Partikl ve směsi způsobí, že drobnější rybky budou vyhledávat menší sousta a naopak pro větší ryby bude zajímavější větší sousto.

Základní krmná směs:
1/3 kukuřičný šrot hrubě mletý
1/3 strouhánka
1/3 prosátá hlína

Jako partiklovou složku pro plavanou se hodí nejlépe kukuřice, pšenice, řepka, ale i drobné feedrové pelety a nebo podrcené halibut pelety. Možností co si připravit je skutečně mnoho a jde jen o to zjistit co v danou dobu na ryby funguje.
Pokud jde o ochucení směsi, tak u směsi pro rekreační rybaření vidím profesionální  arómata jako zbytečnost. Po několik let s úspěchem používám na ochucení a ovonění směsi obyčejný instantní nápoj TANG, který směs jak ochutí, tak i ovoní. Jeden sáček bohatě postačí na namíchání jedné krmné dávky na celou dobu lovu.

Co se týče míchání, tak závodníci připravují směs tak, že ji přesávají přes síta různých hrubostí. Důvodem je aby směs zůstala lehká plná vzduchu a ve vodě tak lépe pracovala. Tohoto efektu lze bez síta dosáhnout tak, že budeme míchat menší množství návnady s postupným přidáváním vody a neustálím promísením všech složek návnady.

Nástraha - rohlík, pařený rohlík: tato nástraha je známa po celé generace a dodnes patří k mimořádně úspěšným. Starší rohlík odlupujeme po vláknech a ty pak ve formě ruličky nastražujeme na háček.
U pařeného rohlíku je třeba si jej připravit již doma. A to tak, že starší rohlík namočíme proudem vody a vložíme jej do mikrotenového sáčku. Ten necháme mikrovlnit po dobu 15-30 vteřin(dle velikosti) v mikrovlnné troubě. Poté jej lisujeme mezi dvěmi deskami na požadovanou tloušťku . Lisujeme cca 5 minut a poté nakrájíme na požadované kostičky. Je na nás jestli využijeme možnost ochutit též kostičky TANGem či pudinkem.

Nástraha – kukuřice: vysoce oblíbená nástraha u větších kaprovitých ryb jako je kapr, lín, cejn. Za absolutně nejlepší a nejrychlejší nástrahu považuji kukuřici z konzervy. Ukázalo se, že čím kvalitnější kukuřice v konzervě je, tím je více záběrů. U dražších plechovek je zaručena velikost a celistvost zrn, která má u kukuřice jako nástrahy smysl. Nikdy jsem kukuřici neochucoval, její přirozené aroma je nejlepší.

Nástraha - žížala a červy obecně: živočišné nástrahy jsou pro ryby jakékoliv velikosti nejpřirozenější potravou. Ať jde o larvy hmyzu který se ve vodě líhne nebo který nedopatřením se dostane do vody. Mezi nejpoužívanější červy lze zařadit žížaly, masné červy, bílé červy nebo patentky. Není vyjímkou, že se používají larvy včel, vos či motýlů. Každopádně prvně uvedená čtveřice je snadno dostupná. Žížaly si můžeme pořídit samosběrem a mastní, bílí červy i patentky lze běžně koupit v rybářských potřebách nebo v akvaristice.
Při nákupu červů obecně je dobré si rozmyslet kupované množství. Ačkoliv nákup ve velkém se zpravidla vyplatí, tak samo o sobě skladování červů je záležitost sama o sobě. Při vysokých teplotách se červy zakuklují a později se z nich stávají dospělci, kteří již nelze použít jako atraktivní nástrahu. Po několik dnů  je možné červy skladovat v ledničce při teplotách okolo 5 stupňů. Pravidelně je třeba červy kontrolovat a uhynulé jedince oddělit.
U kupovaných červu je dobré vyměnit prodávaný substrát za čisté piliny či šrot. Podle uvážení je možné je i aromatizovat. Většinou se stává, že kupovaní červy mají čpavkový zápach, který není atraktivní ani pro rybáře ani pro ryby. Žížaly není nutné nijak zvlášť aromatizovat. Pro skladování si vystačí s kbelíkem s hlínou a travním drnem. Každý den lehce vlhčíme drn i zeminu. Po takové přípravě je budou líni a okouni milovat.

Plovoucí nástrahy: jsou zajímavé hlavně v letních měsících kdy ryby sbírají z hladiny hmyz a další pochutiny co jim matička příroda připravila. V tomto případě přichází čas pro plovoucí zpravidla extrudované nástrahy jako burisony, medovky a plovoucí měkčené granule. S takovou nástrahou se stává lov na plavanou adrenalinovou záležitostí. Místo splávku nám poslouží dobře kulové plovátko. Nástrahu sledujeme očima a nemusíme tak využívat další jiné signalizátory.
Takto jde v letním období lovit kapry a amury.
Lov z hladiny je moje srdcovka u plavané a myslím, že jde o nejaktivnější lov s plaváčkovým prutem. Při lovu z hladiny (na mlaskačku) je vhodné minimalizovat vybavení a vzít si pouze prut s navijákem a vláčkařkou vestu se zbytkem vybavení. Takto lze nachytat poměrně velké ryby a v mnoha případech jde si i vybrat konkrétní kus, který chcete ulovit. V období kdy je teplá voda a ryby se ukazují u hladiny, tak je nejlepší doba proto se pokusit ulovit i větší rybu. Ne samozřejmě v době kdy i mouchy chcípají teplem, ale v podvečer či brzy ráno. To je přesně ta doba kdy tento typ lovu přináší nejlepší výsledky.

Základní technika

Dlouho jsem přemýšlel jestli i tento odstavec do článku zařadit, ale nakonec jsem uznal, že nic není na škodu. U vody jsem viděl mnoho rybářů, kteří ne vždy správně reagují na záběry. A je to škoda, protože tak přicházejí o ryby.

Nastavení splávku

Nastavení splávku není vždy úplně jednoduché. K dovážení sticku či wagglera použijeme bročky. Na každém plávku by mělo být označeno jak a kolik dovážit. Bohužel ne vždy je tento údaj přesný. Každopádně je nutné splávek vyvážit tak aby ryska byla co nejpřesněji k hladině. Stejně tak je důležité zvolit správně dlouhý návazec aby mohl splávek správně reagovat. V porušení jedné z těchto dvou podmínek je lov nesnesitelné utrpení. To zvláště v době kdy ryby jen potahují. V případě plné aktivity splávek zmizí či odjíždí tak, že se na milimetry nehraje. Ale při jarních, podzimních či dokonce zimních lovech na plavanou je správné vyvážení splávku alfou a omegou úspěšného lovu.

Klesání:
Jedná se o standardní záběr, který lze proměnit i na klasickém splávku. Pravda je, že takový záběr pokud je jemný není zřetelný na delší vzdálenost a pokud jsou na vodě vlny, tak je to další faktor, který může klamat. Potom jde jen o zkušenosti jak rybář daný záběr přečte a vyhodnotí.

Stoupání: Jde o ten typ záběru kdy splávek se zvedá případně i položí. Klasický záběr cejna, ale nejen jeho. Jde jen o to jak si tento typ záběru představíme. Kdy ryba vezme sousto do úst a jde vzhůru přičemž sebou zvedá i dovažovací broky. U sticků a wagglerů jde o pohyb, který při správném seřízení splávku je viditelný. Bohužel u tradičních splávků je tento efekt viditelný až tehdy kdy si splávek doslova lehne na hladinu. Tím tak přicházíme o citlivý lov, kterým plavaná je.

Pohyb do stran:
Další ze skupiny standardních záběrů. Při pohybu do stran je třeba zaseknou. Nebývají problémy s tímto druhem záběrů. Pokud ryba jede k nám, tak je třeba dovinout. Někdy se stane, že háček nesedí a v tom případě bývá problém pokud sedíme pod stromy či keři.

Klamné záběry:
Ty zpravidla nastávají v době kdy rybí drobotina atakuje splávek a ne nástrahu. Zde pomohou pouze polarizační brýle k rozpoznání problému, ale jeho řešení je jiná věc.

Závěr

Co dodat na závěr. Plavaná je jistě atraktivní rybářská metoda, která dovoluje lovit různé druhy ryb. Ať se jedná od nedravé ryby, tak stejnou metodou můžeme lovit i dravce jako štika, candát, okoun či dokonce sumce. Sice s jiným vybavením,  ale technika zůstává obdobná. Ten kdo jednou okusil plavanou a naučil se tak nachytat desítky ryb za vycházku, tak nedá na plavanou dopustit. Věřím, že i tento článek pomůže někomu vyzkoušet tu pravou chuť plavané.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: V rytmu POPíku

Pro tento článek jsem si vybral trochu netradiční název, ale vzhledem k tomu, že jsme na vláčkařském webu, tak je zřejmé, že nepůjde o hudební článek, ale o článek zaměřený na povrchovou nástrahu s jménem popper.
K napsání tohoto článku jsem se dostal celkem náhodou a to, že jsem o víkendu vytáhl své popříky a pokusil se něco ulovit. Poppery mám rád z více důvodů než se může na první pohled zdát. Jedním z hlavních důvodu je fakt, že vázkovost je minimální a tak je možné popovat opravdu v takových místech, kdy by vláčkař nenahodil ani gumu. Ideálná pro takový lov jsou pařezová pole, která ukrývají krásné a velké dravce.
Druhou výhodou krom

ě jejich nevázkovosti je jejich originalita. Musím uznat, že co chodím s vláčecím prutem, tak jsem vedle sebe neviděl rybáře, který by používal povrchovou nástrahu. Pravda nejsem vždy a všude, ale dovolím si tvrdit, že popper a jemu podobní nejsou u nás běžné umělé nástrahy. Možná právě proto ještě mají vyšší účinnost ... kdo ví.

Velcí okouni rádi pošilhávají po pukající nástraze.

Popování jako technika nepatří mezi nejtěžší. V žádném případě se nejedná o nic složitého. Někdo rád používá jako nosič nástrahy vlasec, ale já osobně u popování raději používám pletenou šňuru a to proto, že její minimální průtažnost pospolu s popper vytvářejí skvělé divadlo. Poppra nejlépe rozpohybujeme prudkým škubáním špičky prutu. Kdy nástraha se ponoří pod hladinu a vytvoří charakteristický zvuk "ploooop". Tyto zvukové efekty bývají zpravidla podpořeny i kulučkou vně poppera, ktrerá vydává rušivé chrastění. Serií šplouchanců přitahujeme nástrahu a tím jí tak dáváme atraktivní chod.
Poppery jako takové si je možné vybrat v několika velikostech, gramážích a barvách. V tomto ohledu si myslím, že barva není to nejduležitější. Co se týče velikosti a gramáže, tak zde platí přímá uměrku ku rybě a ku typu vody na kterém budeme lovit.
Jako velmi vhodná stanoviště pro lov jsou rakosí a i jiné překážky ve vodě. Stavalo se mě, že sotva co wobbler dopadl na hladinu stal se kořistí malé štičky. Dravci nedělají rozdíl v kořisti a i na 15cm wobler zautočí štička která měla sotva 30-40cm.

I tahle kudlička si došlápla na velkého poppera

Vlačení popperů je velká legrace a sledovat záběr na povrchovou nástrahu stojí za to. Doporučuju každému vláčkaři vyzkoušet popř. i stále využívat tuto techniku. Ideální dobou na její praktikování jsou letní večery, kdy se na poppra může přijít podívat i sumec. Škála lovitelných ryb je obrovská. Pop jako takový patří mezi mezi jednu z nejúspěšnějších nástrah na boleny.
Rád bych se k tématu hladinových nástrah ještě vrátil, protože soukr. zjištění tyto nástrahy jsou spíše podceňovány než aktivně používaný. Ale to je věcí každého rybáře.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: U vody jako v Alkronu

Pro ty z nás rybářů, kteří tráví u vody déle času byť  i jen rybaření o víkendu nastává otázka co si dobrého uvařit. Mnohdy asi nejsem tak dobrý rybář abych se mohl živit ze svých úlovku a tak je na místě si něco dobrého uvařit. Poměrně dlouhou jsem volil variantu hotových jídel, která se pouze ohřejí a poté již konzumují. Mám teď namysli guláše z plechovky či instantní polévky. Po delší době konzumace takových pochoutek jsem se někdy i trochu těšil až dojedu domu a dám si normální jídlo. A tak jsem postupně začal uvažovat o tom jakým způsobem si v polních podmínkách uvařit tak aby výsledek uspokojil mé náročné chuťové buňky. Další zřejmou podmínkou je samozřejmě výběr surovin. Asi není vhodné si vézt sebou potraviny na delší dobu, které mají krátkou dobu trvanlivosti. Při představě, že jsem někde v hlouby divočiny u řeky, kde jsem jediným obyvatelem já a další tisíce hlodavců, tak mě opouští veškeré čerstvé maso, pečivo či zelenina.

Vzhledem k délce klasického rybaření max. 7-14 dnů, tak pro tuto variantu jsem připravil pro své potřeby několik receptů, které lze s chutí konzumovat. Jednotlivé suroviny na vaření ve stavu suchém (těstoviny, rýže) či konzervované (hovězí, vepřová, tuňáková konzerva) a případně ostatní koření vzduchotěsně uzavřené v příslušných nádobách.

NA ČEM VAŘIT:
Jen v krátkosti si probereme možnosti na kterých lze vařit. Pominuli vytváření volného ohniště, tak nám zbývají pouze komerčně či po domácku vyráběné vařiče. Vesměs všechny varianty jsou vhodné. Některé více jiné méně. Vše je o výkonu a případně i o transportu paliva. Podívejme se ve stručnosti na základní typy:
Benzínový vařič: Vhodný spíše do hor. S určitostí jde o velmi výkonný vařič, který v moderních úpravách spaluje nejen benzín, ale i naftu, petrolej a další hořlaviny. Nevýhodou je jeho časté zanášení spalinami.
Plynový vařič: Asi jedna z nejlepších a nejvýkonnějších variant. Plyn je možné zapálit i při velmi nízkých teplotách. Místo samotného vařiče je možné na kartuši nainstalovat i ohřívání. Drobnou nevýhodou je distribuce paliva. Tedy v malých turistických kartuších kde jedna nestačí na týden či dva vaření a nebo je možnost vařič nainstalovat na standartní PB 2kg „bombu“, kde množství paliva vystačuje na velmi dlouhou dobu, ale problémem je hmotnosti kartuše.
Další variantou vařiče je vařič na tekutý líh. Tento vařič s oblibou používám. Jde sice o z výše uvedených dvou typů o vařič s nejnižším výkonem, leč vařič sám o sobě je velmi jednoduchý. Můžete si ho postavit či koupit. Prodává se pod komerčním názvem Trangia. Kde výrobcem je Švédká firma (http://www.trangia.se), která tyto vařiče distribuuje pro královskou armádu Švédské republiky. Ač tento vařič není tak výkonný, tak palivem je líh, který se spaluje velmi z volna a na litr lihu je možné vařit třeba i čtrnáct dnů. Další výhodou kopí setu je, že součástí již bývají dva hrnce (materiál dle setu) a pánvička. Poté co se celý vařič složí má hmotnost okolo 1kg a velikost misky od ešusu. Další podstatnou výhodou je i závětří, které chrání plamen před větrem.
A jako poslední z mnou vybraných typů vařičů je vařič dřívkač i přes prazvláštní název jde o velice zajímavý vařič. Jak je již obsaženo v jeho názvu, tak palivem je dřevo či lépe řečeno dřívka, kterých je všude dost. Jde o kombinaci vařiče a otevřeného ohně. Samotný vařič je bezpečný a dle slov výrobce bylo jeho užívání povoleno i v oblastech kde je zakázáno rozdělávání ohňů. Princip vařiče je prostý a garantuje jeho spolehlivost. Do ohniště se vkládají přiměřená dřívka kde zespod je vháněn vzduch pomocí elektrického dmýchadla. Samotné vzevření vařiče je zde (http://www.spacaky.cz/varic.htm). Zajímavostí je, že jde o český nápad i výrobek. 

V ČEM VAŘIT:
Osobně si vystačím se základním vybavení svého vařiče. Tedy dva hrnce/rendlíky a pánvička. Níže uvedené recepty jsou takzvaně dvousložkové a tak v jednom rendlíku se připravuje příloha v druhém samotný pokrm. Finální promíchání již na samotném talíři.
Pokud bych se měl zmínit celkově o vybavení řekněme pro dva rybáře, tak se nejedná o mnoho věcí. Na vaření kromě surovin potřebujeme nějaký vařič, 2 menší hrnce, pánvičku, talíře a příbor. Talíře a příbor doporučuji stejné jako používáte doma. Je možné samozřejmě servírovat pokrm do plastového talíře a s plastovým příborem. Pravda odpadne případné mytí, ale já osobně plastové nádobí a příbor moc neuznávám.

Z ČEHO VAŘIT (suroviny)
Ačkoliv ukázkové recepty nás ještě čekají, tak bych se rád obecně zmínil o surovinách. Ač o tich byla zmínka v úvodu, tak vřele doporučuji suroviny v suchém či konzervovaném stavu. Ostatně nikdy si nevybíráme počasí, které příjde a tak není výjimkou týdenní deště kde vlhkost při přístřešku rapidně stoupá. Ač konzervované potraviny nepatří mezi špičku, tak tu špičku se z nich pokusíme udělat naší úpravou. Dle výrobců jsou samozřejmě konzervované potraviny nezávadné, ale díky bohu, že je nemusíme jíst po celý rok.
Rád bych se také zmínil o kvalitě konzerv. Bohužel dnes konzervy, které se prodávají v našich řetězcích, tak chutnají mnohdy velmi prapodivně. Proto doporučuju při koupi sledovat cenu (kvalita bývá dražší) a na etiketě i podíl masové složky. Vzhledem k místu kde bydlím mám možnost dojíždět do Polska a tam nakupovat masové konzervy. I přes příznivou cenu bývá kvalita konzerv neporovnatelná s výrobky prodávaných u nás. Kdo má tu možnost doporučuji vyzkoušet.

UKÁZKOVÉ RECEPTY:

GULÁŠ LUCIFER
Suroviny: 1 konzerva hovězího masa ve vlastní šťávě, 2 cibule, 1 konzerva bílých fazolí v tomatové omáčce, rajský protlak, chilli papričky (dle uvážení), kmín, majoránka, mletá sladká a pálivá paprika, sůl.

Postup: Z konzervy odstraníme tuk na kterém osmahneme drobně pokrájenou cibuli, přidáme maso z konzervy, fazole a rajčatový protlak. Okořeníme kmínem, sladkou,  pálivou paprikou a osolíme. Směs zalejeme přiměřeně vodou a krátce podusíme.
Podáváme s chlebem

TĚSTOVINY S VEPŘOVOU OMÁČKOU
Suroviny: Vepřová konzerva, špagety, pikantní kečup, cibulka, majoránka, sůl, pepř, chilli omáčka.
Postup: Vaříme těstoviny dle návodu na obalu do stavu „al dente“. Hrnec s uvařenýma špagetami uchováme v teple. Z konzervy  odstraníme tuk a na něm osmahneme cibulku a přidáme maso. Necháme smažit. Poté přilejeme kečup a chilli omáčku (dle uvážení). Omáčku dochutíme solí a pepřem. Kdo má chuť nechť si špagety posype sýrem.

FANTASTICKÉ FAZOLE
Suroviny: konzerva bílých fazolí ve slaném nálevu, 3 lžíce oleje, cibule, 2 stroužky česneku, ½ lžičky kari koření, ½ lžičky koření na čínu, sojová omáčka, chilli omáčka, sůl, kečup.
Postup: Na pánvi ohřejeme olej, přidáme drobně pokrájenou cibulku a necháme zezlátnout. Přimícháme obsah konzervy a 5-10 minut necháme odpařit vodu. Fazole s cibulí by měli mít kašovitou konzistenci. Přidáme koření, dostatečně kečupu, sojové omáčky a chilli omáčky (dle uvážení).

Podáváme s chlebem či bílým pečivem

VEPŘOVÉ RIZOTO
Suroviny: 1 sáček rýže, 2 lžičky mleté sladké papriky, konzervovaná zelenina (popř. žampiony či co máme po ruce), cibule, sýr na posypání,  konzerva vepřového masa, podrávka a sůl.

Postup: Ve vroucí vodě uvaříme sáček s rýží, zeleninu či žampiony v téže vodě spaříme. V pánvi rozpálíme tuk z konzervy a přidáme cibuli a maso. Zeleninu (žampiony) přidáme k masu, posypeme podrávkou a mletou paprikou. Jakmile se vydusí přebytečná šťáva přidáme uvařenou rýži a promícháme. Při podávání možno posypat strouhaným sýrem

Podáváme s nakládanou řepou či znojemsko okurkou.

ŠPAGETY S TUŇÁKEM A ZELENINOU
Suroviny: 2 konzervy tuňáka v oleji, ¼ kila těstoviny, cibule, 2 malé konzervy zeleniny bonduel mexiko a sůl.
Postup: Na oleji z konzervy osmahneme cibulku a přidáme maso z tuňáka a zeleninu. Restujeme aby cibule změkla. V druhém hrnci si uvaříme těstoviny a smícháme s tuňákovou směsí a případně ještě dochutíme solí.  

CO DODAT NA ZÁVĚR
Je otázka co by mělo být závěrem tohoto článku. Jestli si budeme u vody vyvářet jako v „Alkronu“. Více ryb nám to určitě nepřinese, ale na druhou stranu není nad to trávit čas u vody v pohodě a s plným břichem než se rozčilovat nad instantní polévkou. A samozřejmě je potřeba zmínit i chlapskou ješitnost, že my se taky o sobe umíme velmi dobře postarat. Výše uvedené recepty jsou pouze ukázkou co si dobrého navařit, samozřejmě se fantazii meze nekladou.

Přeji Vám do nové sezónu vše nejlepší a vysněné úlovky.

RYBÁŘSKÉ ČLÁNKY: Hledání hotpointů pomocí internetu

Už je to nějaká doba co se v našich domácnostech zabydlel internet na trvalo. Užívají jej jak teenageři, tak i důchodci a v neposlední řadě i rybáři. Co nám může internet jako takový nabídnout je otázka na několik hodin. Od obchodů, přes články a fóra až k vyhledávání zapadlých revíru nebo zajímavých míst na toku.

K vyhledávání "hotpointů" tedy volně přeloženo horkých míst jsem se dostal celkem náhodou při hledání cesty k říčkám. Dnes díky moderním technologiím je možné skutečně velmi reálně rozeznat jednotlivé útvary pomocí internetových map. Ne všechny mají stejné rozlišení a ne všechny zobrazují daná místa v "reálním" čase. Reálným časem v tomto případě nemyslím, že se skutečně díváme na tok "online", ale spíš jde o to, že některé vyhledávače používají ve svých mapách zastaralé fotografie, které jsou méně kvalitní, ale i neaktuální. Pro takové si připravím několik srovnávacích výřezků, které pořídím na našich nejčastěji používaných fotomapách.

Co na takové mapě hledat:
Jak jsem se již zmínil výše, tak na kvalitní fotomapě najdeme nejen mosty a splavy, ale dokonce i místa kde jsou peřeje či dokonce tůňky. Jde samozřejmě o to správně takovou mapu přečíst a u vody rozeznat tyto vyhledané údaje.

Ne všechny mapy se dají použít
Tím bych rád upozornil na fakt, že ne všechny fotomapy je možné použít. Některé řeky díky okolnímu porostu nejsou skoro vidět. To znamená, že z takové mapy mnoho informací nepřečteme.

Zkuste 3D
Server Google přinesl možnost podívat se daná místa i v 3D provedení. Trojrozměrný obraz nám dovolí o něco lépe identifikovat jednotlivé struktury v toku. Free programek je možné stáhnout jak ze samotného google.com, či serverů poskytujících freeware.

Servery , kde je možné využít fotomapy

www.seznam.cz - novější mapy - http://www.mapy.cz 

www.seznam.cz - starší mapy - http://mapy.cz/#mm=TtTcPFh@x=135289964@y=135163596@z=5

www.atlas.cz - http://amapy.centrum.cz/?q=#x=3967321@y=5737522@cs=2@sidx=4@pg=1,5@pl=@app=2@sbar=c



Google map - http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl

Seznam.cz - novější mapy

Seznam.cz - starší mapy

Atlas.cz - aktuální mapy

Google.com - aktuální mapy

Závěrem
Co říci na závěr. Internet v dobrých rukou je skvělím pomocníkem i při vyhledávání horkých míst a případě i cest, jak se k vodě dostat a najít tak nějaký přístupový bod. Pokud se pozorně podíváte na obrázky, kterými jsem článek proložil, tak zjistíme, že skutečně se na některých serverech vyskytuje rozdíl v předložený informaci. Dle mého soudu vyhrávájí server seznam.cz, který provozuje domenu mapy.cz a google. S tím, že google dovoluje ještě dvojité zvětšení mapy. Ostatní poskytovatelé jsou již na těchto obrázcích na svém maximu.


Přeji mnoho štěstí při hledání svého TOP místa.

KRYPTOZOOLOGIE: Přežívají mamuti?

Kdo by si nevzpomněl na román Lovci mamutů od Eduarada Štorcha. Vzpomínka na koexistenci člověka a mamuta stále existují v našem podvědomí. A aby také ne. Vždyť právě mamut se stal stěžejním zvířetem pro přežití našich předků. Dával jim potravu, kůži na oděv a stany a i samotné kosti byli zužitkovány jako stavební prvek. I naši předci na území České republiky aktivně lovili mamuty. Tábořili poblíž mamutích stezek Předmostí u Přerova a Dolní Věstonice.

Téměř kompletní kostra mamuta byla v roce 1899 objevena také ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové.
Stal se mamut skutečně jedním z prvních zvířat co člověk vyhubil? To je otázka, která rozdmýchá stojaté vody zoologie. Co teprve otázka, že by mamut mohl přežít do dnešních dnů. Bylo by to skutečně možné? Mamut o gigantických výšce nejméně čtyř metrů a hmotnosti 6-8 tun. Největší zdokumentovaný druh mamuta dosahoval výšky 5,3 metrů (http://cs.wikipedia.org/wiki/Mammuthus_sungari )… je třeba připustit myšlenku, že takový drobeček se jen tak neschová. I když většina druhů evropských a asijských mamutů dosahovala rozměrů slona indického.
Podle současných vědeckých tvrzení mamut nevyhynul na všech místech současně. Na Aljašce a Sibiři měl mamut definitivně vymřít mezi 10 a 8 tisíci lety. Ovšem na Wrangelově ostrově (Остров Врангеля) měl mamut  přežívat před 2000 př. n. l. a to je již skoro nedávno.
Zde si dovolím jednu vsuvku k tématu. Pokud převážná většina mamutů dosahovala velikostí slona indického, tak proč přežívá slon indický a slon africký? Dokonce mamut je bližším příbuzným slona indického než slon africký!  Byl na dnes známe slony vyvíjen menší tlak ze strany lovců? Nebo mamut vyhynul, že mu pod srstí bylo moc teplo na konci doby ledové? Nenašel jsem jediné rozumné vysvětlení proč by měl mamut jako druh vyhynout až na vyhubení ze strany člověka. Pokud je  slon indický nejbližším příbuzným, tak i rozmnožování by mělo být obdobné …

Z wikipedie
„Samice dospívají v 9-15 roku života. Březost trvá 18-22 měsíců a rodí jedno nebo výjimečně dvě mláďata. Mládě je zcela vyvinuté v 19. měsíci, ale zůstává v děloze aby vyrostlo a matka jej mohla krmit. Po narození mládě váží kolem 100 kg a je kojeno 2-3 roky.“
Pokud porovnáme dva druhy zvířat, která jsou považována za blízké příbuzné, tak z výše uvedené informace je zřejmé, že při lovení mamutu trvalo dlouho než se stádo doplnilo.  A tudíž se domnívám, že za vyhubení mamutů v Evropě a částečně v Asii může rozrůstání se lidské populace.
Ovšem jak se uvažuje u ostatních dosud neobjevených přežívajících tvorech se mohl i mamut stáhnout do nepřístupných a málo obydlených míst.

Za druhé světové války měl byt údajně natočený roku 1943 na Sibiři přežívající mamut.
Záběry jsou natolik dokonalé, že nelze uvěřit, že by se jednalo o živé zvíře, ale i celkové vzezření  připomíná tvora jakým by mohl být mamut. Zjevně zcela odlišná stavba těla. Ale kdo ví …

Fotografie a video záznam z února roku 2013. Mamut měl být pozorován v oblasti Čukotského poloostrova, který je velmi řídce osídlen.  Autor záznamu zůstal v anonymitě.  Což snižuje váhu záznamu. Mnozí (i autor) se přiklání k možnosti, že zvíře procházející  řekou je pravděpodobně medvěd, který v mordě má čerstvě ulovenou rybu.  Ať je to co je to, tak na rozmazaném videu (fotografii) nejde přesně určit o jakého tvora se jedná.

Ale pojďme se podívat na ne zcela vzdálenou minulost. Na ruské Sibiři se od nedávna vyprávějí prastaré příběhy o obrovských tvorech, kteří mají kly a hustou srst. Místní obyvatelé se domnívají, že do dnešních dnů vzácně přežívají v tajze. Častějším  výskytem by měla být Marijská republika, kde místí tohoto vzácného tvora nazývají Obda.  Mnoho vesnic bylo v této oblasti přemístěno z důvodu, že obří chlupatí tvorové osadu zcela zdemolovali (pozn. Autora to se stávalo a stává dodnes u slona afrického).
Zajímavé je i vyprávění dvou lovců, kteří mezi řekami Pur a Taz v roce 1920 objevili obří stopy a po jejich sledování po 300 metrech viděli dvě obrovská, chlupatá zvířata se zahnutými kly.
Geolog Vladimir Puškarev zaznamenal roku 1962 historku od jakutských lovců, že ještě před „revolucí“ opakovaně pozorovali huňaté tvory s choboty a kly. Jejich stopa byla prý velká jako umyvadlo.
Případné expedice za tímto tvorem by se měli zaměřit na oblast Čukotky, Jakutska a Magadanska, kde příběh o obřích tvorech podobných mamutům stále žije.

To že mamut neměl přežít pouze v nekonečné sibiřské tajze svědčí i příběh, který se odehrál za beringovou úžinou a to na Aljašce.
Sám bývalí prezident USA Thomas Jefferson byl přítelem obdarován inuitskou zbraní, která měla sloužit k lovu mamutů. Současně také tvrdil, že místní lovci dosud potkávají mamuty na v odlehlých oblastech Aljašky na severovýchodní části poloostrova.

< -  Je možné, že skutečně nálezy dokonale konzervovaných zvířat jsou skutečně staré 10 až 8 tisíc let?

Na závěr se sluší dodat, že zatím nebyl dodán jediný relevantní důkaz, že by měl existovat. Není k dispozici odlitek stopy nebo část srsti z živého tvora. Vše je pouze ve vzpomínkách pamětníků, několika nejasných záběrů a domněnek.  Na druhou stranu nelze ani vyloučit, že tvor, který úspěšně žil v době ledové nemohl najít ideální podmínky pro život v odlehlých oblastech sibiřské tajgy a Aljašky. Potvrdit takové tvrzení by musela speciálně zaměřená expedice, která by zajistila seriózní záznam takového tvora. Do té doby bude mamut patřit mezi čestné členy kryptozoologických záhad.

KRYPTOZOOLOGIE: Temný zabiják z hlubin

Moře od nepaměti lidstvo fascinovalo a nejinak to mu je dnes. Paradoxně lépe známe okolní vesmír než hlubiny moří a oceánu. Není výjimkou, že se několikrát do roku dostane do televizní zpráv, že byl objeven nový mořský živočišný druh. A to ani nemyslím při hloubkových ponorech, ale při pozorování v mělčinách, náhodný úlovek do sítí a nebo když moře vyplaví uhynulého živočicha.
Mořský život moc neznáme. Pokud je tématem článku ne/známí tvor s duší zabijáka, tak mě napadá další obří tvor, který je vědě znám, ví se, že existuje.
Jedná se krakatici obrovskou, která může dosahovat délky 18 metrů, ale rozhodně se nejedná o maximální rozměry. Nikdo netuší do jakých velikostí může dorůstat. Jedná se o tvora, který by mohl být původcem legend o krakenu, který pochází ze skandinávské historie?  Nebo může krakatice být tím tvorem, který napadal a usmrcoval námořníky? Vždyť takových map a vyobrazení existuje poměrně mnoho. Ve své době se také jednalo o neprokázaného tvora, který žil pouze v myslích námořníků. Je možné, že krakatice mohou dorůstat mnohem větších rozměrů (nepřítelem krakatice je velryba, pro kterou zdá se je krakatice potravou, ale ne vždy velryba souboj vyhraje a na jejím těle vědci nalézají obrovské přísavky z chapadel).

<- Útok chobotnice či hlavonožce na škuner v dobové kresbě


Tím, že jsem připomněl výše uvedenou krakatici, tak bych se rád dostal k tématu tohoto článku a to dnes oficiálně již vyhynulém žraloku pod latinským názvem Carcharodon megalodon. Dnes již patří oficiálně mezi vyhynulé živočichy. Sám megalodon musel být ve své době smrtícím strojem a při střízlivých odhadech 12 – 18 metrů dílky a 20-30 tun hmotnosti (starší údaje hovoří o 30 metrech a 80 tunách). Jeho zuby dosahují impozantních rozměrů 17 – 21 centimetrů.
Jeho vyhynutí není zcela vysvětleno. Měl vymizet z oceánů před 1,6 miliony let a důvodem pro samotné vymření je dle vědeckých analýz vyplývá, že na samotného megalodona působilo ochlazení moří, tvorba ledovců a tím tak zmenšení životního prostředí. Bohužel nic dnes nelze přesně potvrdit a jde pouze o spekulace.

<-  Porovnání zkameněliny zubu megalodona a jeho současníka žraloka „lidožravého“ bílého. Rozdíl je skutečně fascinující.


Pokud by šlo celý případ odložit s tím, že vše je vyřešeno, tak by se jednalo o chybu. Existuje mnoho více či méně kvalitních záznamů tvora/žraloka, který přesahuje rozměry i žraloka obrovského, který je mírumilovný obr. Je možné aby takový velký tvor přežil? Při dnešních znalostech co máme o oceánech, tak nemůžeme nic takového potvrdit ani vyvrátit. Obrovské a neprozkoumané hloubky oceánu skrývají své tajemství. A určitě spoustu let ještě budou. Nechat megalodona vymřít při množství pozorování, starých legend a dokonce i foto/video záznamů … . To může pomoci vysvětlit pouze ta hypotéza, že:

1. megalodon přežil do dnešních dnů.
2. Jedná se ještě nepopsaného žraloka
3. Jde o abnormálně velkého žraloka bílého

Těžko říci kde se ukrývá pravda. Ačkoliv podle pozorování svědku lze k jistým závěrům dojít. Při útoku obrovského žraloka svědci uvádějí, že zahlédnou malé svítící oči. Tento efekt je znám u tvorů, kteří žijí ve velkých hloubkách a tam by se mohl vyskytovat přežívající megalodon. O tom, že potrava se v hloubce vyskytuje potvrzují i hluboké ponory velryb, které tam loví i již zmíněné krakatice.
Mnohem zajímavější považuji zprávy svědku, kteří měli možnost obřího žraloka pozorovat na vlastní oči, ale jako první bych rád uvedl starou, ale stále známou hawaiskou legendu.

< - Megalodon ve srovnání s žralokem bílým.


Niuhi
Byl a stále je uctívaný žraločí bůh hawajských ostrovů. Jako božstvu dostával darem i oběti v podobě usmrcených zajatců. Sám žraločí bůh měl být delší než dvacet bojovníků a oči mu měli svítit jako měsíc za úplňku.
Ačkoliv Niuhi byl pro obyvatele havaje bůh, tak samotný král vyjížděl na moře, kde jej chtěl se svými druhy ulovit. Jako návnadu používal uleželá těla popravených zajatců, která mají být jedinou tou správnou návnadou na Niuho. Do takové morbidní nástrahy byla i přidávána rostlinná droga, která měla žraloka omámit. Omámený žralok byl posléze zachycen smyčkou lana a odvezen na mělčinu, kde byl rituálně zabit. Zajímavé je, že jeho maso nikdy nebylo snědeno (což se nedalo říci o příslušnících vlastního rodu). Ovšem ne vždy byl lov úspěšný a tak se stávalo, že se lovený žralok probral z letargie a lovce z vratkých loděk vrhl do vody jde je zabil a pozřel.
I sám Hemingway
Z novodobé historie stojí za připomenutí příběh úspěšného spisovatele a vášnivého rybáře Ernesta Hemingwaye. Hemingway miloval vody v oblasti Kuby a tak se odstěhoval přímo na Kubu. Během svých výprav za plachetníky a tuňáky brával čas od času i své přítele. Rybaření v mexickém zálivu, ale i v celém Karibiku má své kouzlo a tak jeho pozvání přijal uznávaný herec Spencer Tracy. Při svém rybaření měli možnost pozorovat obřího žraloka o rozměrech, které nikdy neviděli.
V roce 1945 v mexickém zálivu lovil americký herec Gary Cooper, který byl rovněž vášnivým rybářem a při své rybářské výpravě se vydal na otevřené moře s tím, že bude mít šanci chytit velkého mečouna. Během rybaření se vedle jeho lodi objevil vír ze kterého se zanedlouho vynařila tlama plná 20 centimetrových zubů. Herec uváděl, že žralok měl tak velkou tlamu, že ji přirovnal ke garáži na nákladní vozidla.

Dříve v roce 1942 měla vzniknout fotografie německých ponorek operujících ve vodách jižní Afriky kde v pozadí je jasně vidět hřbetní a ocasní ploutev velkého žraloka. Není zřejmé jestli se jedná o podvrh či pravou fotografii.
Není vyloučena, že jde o velkého žraloka bílého, který se v těchto vodách běžně vyskytuje.
Když už je řeč o ponorkách tak další setkání s obřím žralokem mělo proběhnout v roce 1961 kdy se v zátoce sviní vyloďovali z ruské ponorky jednotky spetsnaz aby podpořili kubánskou revoluci. Když svůj úkol provedli a vraceli se zpět na ponorku, tak jak uvedla „konsomolská pravda“ se za ponorkou vynořil obrovský žralok, který měl oči jako svítící jako reflektory. Podle účastníka mise byl větší jak ruská ponorka a okamžitě ji napadl. Podle odhadů měl žralok délku okolo 40 metrů. Ponorka útok přestála a posléze na jejím trupu při opravě bylo nalezeno několik žraločích zubů větších jak dvacet centimetrů!
Kuba měla poměrně dost štěstí na pozorování žraloka, který byl považován za megalodona. Roku 1967 se skupina prominentů kubánského režimu vydala na luxusní projížďku na jachtě Esperanza podél ostrova. Z ničeho nic se výletní loď ztratila pod vodou. Po hledání zbytku lodi byl nalezen jeden ze záchranných člunu kde kapitán se křečovitě držel provazu. Jeho tělo jako pilkou bylo rozděleno na polovinu. Spodní část těla chyběla. Po průzkumu člunu byl nalezen a přesně změřen žraločí zub o délce 22 centimetrů. Biologové jasně poznali, že zub musel patřit již „vyhynulému“ megalodonu.
Výše uvedený útok na loď jistě nebyl jediným a obdobný zážitek měla posádka lodi Rachel Cohen, která během plavby ucítila mocný náraz do trupu lodi. Námořníci se domnívali, že šlo o náraz od korálového útesu, ale po chvilce zjistili, že do zadní části lodi se zakousl žralok o délce asi 24 metru. Co bylo horší, že se nechtěl pustit. Posádka propadla panice z blízkého konce, ale nakonec se predátor pustil. V doku při opravě bylo na zádi lodi objeveno několik obrovských zubů.
Jedním z posledních hlášení je zážitek posádky venezuelské lodi Venus. Námořníci sledovali velká hejna ryb, které proplouvala okolo jejich lodi a za nimi viděli tmavý stín. V domnění, že se jedná o malou ponorku si stínu přestali všímat. Teprve když se stín přiblížil, tak posádka mohla vidět obrovského žraloka velkého minimálně 40 metrů.

Je možné všechny tato svědectví hodnotit jako výmysl chorých hlav? Domnívám se, že nikoliv. Nejde popřít že v mořských hlubinách se vyskytuje tvor, který je znám obyvatelům havaje již staletí a nikdy o něm pochybovali. Proč my by jsme měli pochybovat o jeho existenci?  Osobně považuji megalodona za reálného, ale málo popsaného živočicha. Stejně tak jak jsem v úvodu zmiňoval případ krakatice obrovské, tak carcharis megalodon bude pravděpodobně jejím druhem z hlubin oceánů.